Jak jsem se k tomu dostala
Na tuhle nabídku jsme s přítelem narazili úplnou náhodou v červenci 2023 během našeho pěšího přechodu Alpe Adria Trailu, kdy jsme šli z Rakouska k moři do Itálie. Už jsme se blížili ke konci trasy a přemýšleli, kam se vydáme dál, protože se nám ještě nechtělo domů.
V tu chvíli jsme se rozhodli poprvé vyzkoušet Workaway. Zaplatili jsme si členství, prohlíželi nabídky a napsali na farmu v Rakousku, která nás zaujala. Ještě ten den nám odpověděla milá paní Eva, která nám hned poslala své telefonní číslo. Po krátkém rozhovoru bylo jasné, že jsme na správném místě – domluvili jsme se, že k ní přijedeme hned, jakmile dokončíme naši cestu.
Dobrodružná cesta do Rakouska
Přestože jsme dorazili do cíle naší trasy, do města Muggia v Itálii, chtěli jsme si ještě užít chorvatské moře. Kdo ví, ten ví – chorvatské moře je nádherně čisté, protože tam není písek, a ta vůně borovic, čerstvě grilovaného čevapčiči a ražnici je prostě nepřekonatelná. A tak jsme stopem vyrazili do Chorvatska, kde jsme několik dní spali přímo na pláži.
Odtud jsme pak znovu stopovali směrem do Rakouska – přes Itálii, Slovinsko až do Salzburgu. Stopovali jsme dva dny. Bylo to dlouhé, chvílemi náročné, protože nás jeden den zastihla silná bouřka a déšť, ale zároveň skvělý zážitek plný nečekaných setkání.
Pokud tě stopování zajímá, podívej se na můj článek „Stopování – jednoduchý a levný způsob dopravy“, kde sdílím tipy, jak na to.
Život na farmě: naše netradiční ubytování
Když jsme dorazili, přivítala nás majitelka farmy a ukázala nám celý prostor. Na farmě už pracovala jedna další pomocnice – a jak už to tak bývá, byla to Češka, která tam měla stálou práci.
Naše ubytování? No, dalo by se říct, že jsme bydleli v koupelně. 😃 Náš pokojíček byl tak malý, že se tam vešla jen sprcha a hned vedle ní palanda – a to bylo všechno. Ale po 36 dnech spaní ve stanu jsme si rozhodně nestěžovali. Naopak, možnost mít střechu nad hlavou a teplou sprchu byla po tak dlouhé době v přírodě neskutečný luxus.
Každý den jiná práce: život na bio farmě
Druhý den jsme se pustili do práce a hned nám bylo jasné, že nás čeká opravdu různorodá činnost. Farma, kde jsme pracovali, byla zaměřená na pěstování bio zeleniny, kterou majitelka následně prodávala. Naším úkolem bylo plení, sázení, sklizeň a péče o rostliny. Hodně času jsme strávili ve skleníku – který byl mimochodem plný pavouků, což byla občas výzva. 😃
Jedním z hlavních úkolů byla sklizeň česneku. Trhali jsme ho, svazovali do svazků a připravovali k sušení. Další část práce se týkala zvířa. Na farmě bylo 300 slepic, které bylo každé ráno a večer potřeba nakrmit a zahnat do kurníku (což byla někdy docela sranda, protože slepice si žily podle vlastních pravidel 😃). Kromě toho jsme se starali o dva oslíky a tři ovečky.
Každý den vypadal trochu jinak, a právě ta rozmanitost dělala z dobrovolničení na farmě skvělý zážitek.
Jídlo a nečekané kapesné
Po celou dobu pobytu jsme měli jídlo zdarma, a ne ledajaké! Každý den nás čekaly bohaté snídaně, obědy i večeře. Někdy jsme vařili my, jindy se o jídlo postarala majitelka farmy Eva. Díky tomu, že farma produkovala vlastní bio zeleninu a ovoce, jsme měli vždy spoustu čerstvých surovin a většina jídel byla vegetariánská. A musím říct – uměli je připravit naprosto skvěle.
Kromě jídla jsme od majitelky dostali i malé kapesné jako poděkování za naši práci. Bylo to nečekané, milé gesto a určitě potěšilo.
Co následovalo dál?
Na farmě jsme strávili asi měsíc a byla to úžasná zkušenost. Pracovní doba byla zcela na nás, takže po práci jsme si často půjčovali kola a vyrazili prozkoumávat okolí. Dobrovolnictví nás nadchlo natolik, že jsme se rozhodli v tom pokračovat.
Ještě během pobytu na farmě jsme si totiž přes Workaway našli další dobrovolnickou příležitost – tentokrát v Česku. Do toho přišla úplná náhoda: náš kamarád Michal byl zrovna na dovolené v Itálii a při zpáteční cestě do Čech projížděl přes Salzburg. Nabídl nám odvoz, a tak jsme se bez složitého stopování dostali rovnou domů do Týna nad Vltavou. Díky, Michale! 😃
Závěr: První zkušenost, která nemohla být lepší
Naše první dobrovolnická zkušenost předčila všechna očekávání. Cítili jsme se jako doma, a k tomu hodně přispěla i naše hostitelka. Byla nejen skvělá farmářka, ale zároveň vášnivá cestovatelka, která procestovala snad celý svět a mluvila pěti jazyky.
Dobrovolnictví není jen o pomoci – je to cesta k hlubšímu poznání lidí, kultur a míst, ke kterým byste se jako běžní turisté nikdy nedostali. A právě tahle zkušenost nám ukázala, že cestování a poznávání lidí obohacuje člověka víc než cokoliv jiného.
