Jak jsem se k práci dostala?
Tohle byla moje první zkušenost s prací v zahraničí – sbírání hroznů ve Francii . O téhle možnosti jsem se dozvěděla od lidí z mého rodného města, kteří tam jezdili každý rok. Často o tom vyprávěli u piva a jejich historky mě nadchly natolik, že jsem se rozhodla jet s nimi. Poprvé jsem vyrazila v roce 2019 a od té doby jsem se k této práci pravidelně vracela.
Jeden rok jsem se rozhodla zkusit něco nového a odjela jsem na vinici na Korsiku. Pracovní nabídku jsem objevila v jedné facebookové skupině. Nakonec jsem na Korsiku vyrazila s dalšími čtyřmi ženami, které jsem do té doby neznala. Byla to úplně jiná zkušenost než ve Francii, ale rozhodně stála za to.
Cesta
Do Champagne
Na vinici jsme vždy jezdili po vlastní ose – našimi auty a na vlastní náklady. Cesta do oblasti Champagne trvala necelých 10 hodin. Jeli jsme přes Německo a Francii a náklady na cestu nebyly nijak vysoké. V autě se obvykle svezli tři až čtyři lidé, takže jsme si výdaje rozpočítali, a cesta vyšla každého přibližně na 1 500 Kč. Někteří volili jinou možnost dopravy a cestovali autobusem do měst Remeš nebo Épernay.
Na Korsiku
Na Korsiku jsem také cestovala autem, ale tentokrát to bylo jiné dobrodružství. Sešly jsme se čtyři ženy, které se předtím vůbec neznaly, a vyrazily společně z Prahy na Korsiku. Nejprve jsme zamířily do italského města Livorno, odkud nám jel trajekt na Korsiku. Byla to moje první zkušenost s cestováním autem na trajektu – a rozhodně to byl zážitek! Už si nepamatuji, kolik stál trajekt, ale finančně to vyšlo podobně, jako když jsme jeli do Francie.
Vybavení a bydlení
Champagne
Na vinici bylo potřeba mít správné vybavení – nejen na práci, ale i na každodenní fungování. Do batohů jsme si balili hlavně staré oblečení, které nám nevadilo ušpinit nebo roztrhat. Sbírání hroznů je fyzicky náročné a člověk se nevyhne šťávě z hroznů, blátu nebo prachu. Nezbytné byly i pracovní rukavice – ideálně několik párů, protože se rychle zničily. Někteří měli pevnou obuv nebo holínky, jiní si vystačili s obyčejnými teniskami.
Kromě pracovního vybavení jsme museli myslet i na to, že budeme bydlet v lese. Spalo se ve stanech, takže jsme si přibalili spacáky, karimatky a nafukovací matrace pro větší pohodlí. Hodil se také malý plynový vařič a základní zásoby jídla – hlavně trvanlivé potraviny jako těstoviny, rýže, konzervy nebo instantní polévky. Často jsme si s sebou brali i skládací stolek a kempingové židličky, aby bylo kde večer posedět.
Každý rok jsme ve Francii bydleli na stejném místě – v lesíku u řeky Marny, mezi městy Plivot a Bisseuil. Byl to naprostý offline život, žádná elektřina, žádná civilizace, jen my, příroda, hvězdy nad hlavou a techno za hlavou.😀 Večer se na chvíli zapínala centrála, kde jsme si mohli dobít telefony, ale kdo měl auto, dobíjel si mobil během cesty na vinici. Místo klasických toalet tam byly suché záchody a sprchy byly vyrobené z velkých nádrží na vodu.
Nejlepší „koupelna“ ale byla řeka – nádherně čistá a osvěžující, ideální po celém dni v prachu a vedru. Pro někoho to mohlo být až moc punkové, ale my, kteří milujeme cestování a dobrodružství, jsme si tenhle způsob života zamilovali. Nebylo to pro každého – pár lidí to po pár dnech vzdalo a odjelo, ale kdo vydržel, měl zážitky na celý život.
Korsika
Na Korsice jsme opět spali ve stanech, ale tentokrát ne v lese, ale v plně vybaveném kempu. Byla to velká změna oproti divočině u řeky Marny – měli jsme přístup k normálním sprchám, elektřině i kuchyňce. Po pár dnech jsme ale změnili lokalitu a přejeli k jinému vinaři, kde se nám dostalo úplně jiného zázemí.
Tentokrát jsme bydleli přímo u vinaře doma, respektive v menším domku vedle jeho domu. Spali jsme v jedné místnosti, šest lidí pohromadě, ale bylo to pohodlné. Byl to spíš takový kurník , kde občas proběhla nějaká krysa.😁 K dispozici jsme měli koupelnu, toaletu i kuchyň, takže jsme si mohli normálně vařit. A jako bonus? K moři to bylo jen pár minut chůze. Po práci jsme si tak mohli skočit zaplavat a užívat si nádherné korsické pláže.
Jak probíhala práce
V Champagne – makačka
Tady začínal den velmi brzy. Vstávalo se kolem páté hodiny ráno, ještě za tmy, a krátce poté jsme vyráželi auty na vinici. Kemp, ve kterém jsme bydleli, měl kolem 100 lidí, většinou Čechů, kteří byli rozděleni do skupin. Ve skupinách bylo obvykle mezi 7 až 25 lidmi a každá skupina měla svého vedoucího, který organizoval práci a řešil případné problémy.
Cesta na vinice trvala zhruba půl hodiny. Když jsme dorazili, slunce teprve vycházelo, ale my už byli připraveni začít sbírat. Někdy jsme strávili celý den na jedné vinici, jindy jsme několikrát za den přejížděli mezi různými místy a hledali řádky s hrozny určenými ke sklizni. Bylo fascinující, jak vinaři vždycky poznali „své“ řádky mezi tisíci dalšími – nikdy jsem nepochopila, jak to vlastně dělají! 😃
Před začátkem práce jsme dostali nůžky, které jsme si museli po celou dobu hlídat, jinak bychom si museli sehnat nové. A pak už se šlo na věc. Pracovalo se ve dvojicích – každý stříhal svoji stranu řádku naproti sobě. Hrozny se sbíraly do kbelíků, které jsme následně vysypávali do velkých beden umístěných v řádcích, zhruba každých 20 metrů. Odtud je pak sbírali tzv. „bedňáci“ – ti, kteří nechtěli sbírat, nebo neměli jinou možnost 😁 (tuhle práci dělali kluci). Bedny pak nakládali na traktor. Traktor pak hrozny odvážel do vinařství, kde se vážily a dále zpracovávaly, ale naším jediným úkolem bylo sbírat, a co nejrychleji plnit kbelíky.
Ve Francii se většinou sbírá na kilogramy, což znamená, že čím víc člověk nasbírá, tím víc si vydělá. Záleželo tedy na úrodě – v letech, kdy byla dobrá sezóna a hroznů bylo hodně, se dalo vydělat slušně. Ale pokud byl rok slabý a úroda malá, nemělo moc smysl jezdit, protože výdělek byl minimální. To se mi jednou stalo a zrovna to byl můj první rok na vinici, kdy byla sezóna špatná a peněz jsme si moc neodvezli.
V půlce dne byla pauza na oběd. Obědvali jsme přímo na vinici, takže si každý musel přinést svoje jídlo a dostatek vody, protože se často pracovalo v extrémním horku. Někdy jsme sbírali i za deště nebo v bouřce, ale já jsem naštěstí měla štěstí a většinou mě potkalo krásné počasí – někdy až moc. K obědu jsem si buď předchozí večer něco uvařila, nebo jsem si prostě dala jen pečivo se sýrem. Po obědě se nikomu moc nechtělo pokračovat, a podle toho taky vypadalo tempo. 😃
Pracovalo se většinou do 16:00 nebo 17:00, ale záleželo na domluvě v každé skupině. Největší výzvou bylo, že se sbíralo každý den bez jediného dne volna– hlavní sběr trval 7 až 20 dní v kuse, a volný den prostě neexistoval. Bylo to fyzicky náročné, ale kdo vydržel, odjížděl nejen s penězi, ale i s dobrým pocitem, že to zvládl.
Korsika – jiný styl sběru
Práce na Korsice probíhala podobně, ale s několika zásadními rozdíly. Hlavní rozdíl byl ve způsobu sběru – zatímco ve Francii se hrozny nosily do bedýnek, na Korsice je bylo potřeba rovnou vysypávat do traktoru. To znamenalo, že traktor stál vždy jen v jednom řádku a všichni ostatní z okolních řádků si museli kýble s hrozny přehazovat přes řádky, což bylo mnohem náročnější.
Po několika dnech jsme se přesunuli k jinému vinaři, kde byla práce mnohem klidnější. Tentokrát nás bylo jen šest a pracovali jsme na menší vinici, která byla hned za domem, takže jsme nikam nemuseli dojíždět. Sběr probíhal jinak – stříhali jsme BIO víno, což znamenalo, že vinice byly plné růží a jiných rostlin , tak to bylo občas náročné a měli jsme pár škrábanců navíc. 😃
Tady jsme začínali pracovat až v 7 hodin ráno a kolem 11 hodiny nám vinař přinesl svačinu. Kolem 14-15 hod jsme skončili a po práci nás už čekal oběd, který nám připravila vinařovo manželka a samozřejmě jsme dostali i sklenku jeho vína. Práce tu byla placená na hodinu, což znamenalo nižší výdělek než ve Francii, kde se platilo od kilogramu. Celkově to ale byla spíš taková placená dovolená. Po práci jsme většinou vyrazili na pláž a užívali si krásné korsické pobřeží.
Na jak dlouho se jezdí a kolik si vyděláš?
Francie – sbírání na kila
Do Champagne jsme jezdili každý rok na přelomu srpna a září. Přesné datum odjezdu se nikdy nedalo určit dopředu, protože záleželo na tom, kdy hrozny dosáhnou správné zralosti a mají dostatečný obsah cukru. Sklizeň tedy začínala spontánně – vinaři nám dali vědět jen pár dní předem, že je čas vyrazit.
Hlavní sběr trval obvykle 7 až 20 dní, podle velikosti vinice a úrody. Po jeho skončení se někteří lidé přesouvali dál na jih, kde sklizeň pokračovala, protože tam hrozny dozrávají později. Já jsem se ale vždycky po těch 10–14 dnech vracela domů – fyzicky mi to bohatě stačilo a upřímně, už jsem měla sbírání dost. 😃
Co se týče výdělku, v Champagne se pracovalo na úkolovou mzdu, tedy na kilogramy. Platilo se 0,22 € za kilo, což znamenalo, že výdělek závisel na rychlosti a efektivitě celé skupiny. Denně jsme jako tým posbírali mezi 15 až 20 tunami hroznů. To znamenalo, že denní výdělek se pohyboval od 100 do 200 € na osobu – někdy více, někdy méně, podle toho, jak dobře jsme pracovali.
Za zhruba 10 dní práce jsem si domů odvezla 40 000–45 000 Kč, což byl skvělý výdělek na tak krátkou dobu.😃
Korsika – hodinová mzda a jiný systém
Na Korsiku se jezdilo o něco později – sběr tam začínal v polovině září a trval přibližně měsíc. Byla jsem tam jen jednou, takže nemám takové srovnání jako s Champagne, ale systém práce byl jiný.
Tady se nepracovalo na úkol, ale na hodinovou mzdu. Plat činil 10 € na hodinu, což znamenalo, že výdělek byl stabilní, ale nižší než ve Francii, kde si rychlí sběrači mohli vydělat více. Každý den jsme pracovali 7 až 8 hodin, což bylo méně fyzicky vyčerpávající než v Champagne, kde se sbíralo často až do večera.
Celkově byla práce na Korsice klidnější a méně stresující – žádné závody o co nejvyšší počet kilogramů, žádné extrémní přepínání sil. Na druhou stranu, kvůli nižší mzdě a menšímu počtu pracovních hodin se tu nedalo vydělat tolik jako v Champagne.
Za zhruba 20 dní práce jsem si domů odvezla 25 000. Nebyl to sice tak skvělý výdělek jako v Champagne, ale na druhou stranu jsme měli placenou dovolenou u moře. 😃
Jaký je kolektiv?
Sběr vína je známý tím, že se na něj sjíždí opravdu pestrá směsice lidí. Potkáš tu studenty, cestovatele, sezónní pracovníky, lidi, kteří si chtějí přivydělat, ale i ty, kteří nemají žádný jiný plán a prostě žijí ze dne na den. Je to dost specifické prostředí – svým způsobem surové, protože fyzicky náročná práce, nekomfortní podmínky a intenzivní spolužití odhalí pravou povahu každého.
Najdeš tam skvělé lidi, kteří mají rádi dobrodružství a jsou tam hlavně kvůli zkušenosti nebo kvůli komunitě. Na druhou stranu, hodně tam jezdí i lidé, kteří jedou spíš na párty v přírodě než za prací – techno, drogy a jiné návykové látky jsou tam poměrně běžnou záležitostí. Pro někoho, kdo tohle nečeká, to může být složité v takovém kolektivu fungovat. Někdy je těžké se tomu vyhnout, protože všichni sdílíme stejné místo, ale já naštěstí skoro vždy měla štěstí na skvělou skupinu lidí. Občas se samozřejmě našla nějaká výjimka, ale ve výsledku jsem si nikdy nemohla moc stěžovat.
V tomhle druhu práce se také velmi rychle ukáže, jaký kdo opravdu je. Není to jen o tom, kdo je sympatický, ale hlavně o tom, kdo dokáže makat a kdo se začne vymlouvat a snaží se práci vyhýbat. Fyzická náročnost a únava dělají svoje – někteří se po pár dnech začnou chovat nepříjemně, jiní to psychicky nebo fyzicky nezvládnou a jednoduše odjedou.
Na druhou stranu, pokud narazíš na dobrou partu, práce uteče rychleji a večery jsou skvělé – povídání u ohně, společné vaření, výměna cestovatelských historek. Takže i když to může být náročné, kolektiv často vytváří tu pravou atmosféru, díky které se člověk vrací zpět.
Volný čas
Champagne – průzračná řeka
Po celodenní práci na vinici jsme většinou hned vyráželi do nedalekého obchodu doplnit zásoby jídla a pití. Potom už jsme měli jedinou prioritu – osvěžit se. Ve Francii jsme měli obrovskou výhodu, že hned vedle kempu tekla krásně čistá řeka Marna, která byla po horkém dni doslova záchranou. Voda byla osvěžující, někdy až ledová, ale to vůbec nevadilo – naopak, bylo to přesně to, co unavené tělo potřebovalo.
Dokud svítilo slunce, většina lidí zůstávala u řeky, seděli jsme na břehu, někteří se ještě váleli na dekách a jen tak odpočívali. Jakmile se začalo stmívat, přesunuli jsme se ke stanům a začali chystat večeři. Tyhle večery byly jedním z nejlepších momentů celého sběru – všichni se sešli u ohně, vařili jsme společně, povídali si, probírali, co se ten den stalo, smáli se, zpívali a občas i popíjeli víno, které někdo sehnal od místních vinařů. Atmosféra byla skvělá, trochu divoká, ale zároveň hodně přátelská. Nejkrásnější bylo to, že to nebylo jen o práci – tyhle večery nám pomáhaly udržet dobrou náladu i přes únavu. Ale žádné ponocování! Ráno jsme zase vstávali za tmy, takže většina lidí se kolem desáté už ukládala ke spánku, protože nás čekal další náročný den.
Taky jsme si před začátkem sběru udělali i výlet do Paříže, která byla asi 1,5 hodiny cesty od našeho kempu.
Korsika – od řeky k moři
Na Korsice to bylo podobné, jen s tím rozdílem, že místo řeky jsme měli moře. Po práci jsme se sbalili a vyrazili na pláž, kde jsme se koupali a užívali si teplou vodu a slunce. Moře bylo obrovský bonus – po dlouhém dni na vinici nebylo nic lepšího než si lehnout na písek a nechat vlny odplavit únavu.
Večery na Korsice byly klidnější než ve Francii. Často jsme se po večeři jen tak procházeli po pobřeží nebo jsme si sedli s vínem a koukali na západ slunce. Možná to bylo i tím, že jsme tam byli menší skupina, takže atmosféra byla víc rodinná a pohodová. A protože jsme tam měli zajištěné jídlo od vinařovy manželky, už jsme nemuseli vařit, takže volného času bylo o něco víc.
Závěr
Tuhle práci bych doporučila každému, kdo se nebojí makat a vyjít ze své komfortní zóny. Není to žádná procházka růžovým sadem – člověk si musí zvyknout na fyzickou dřinu, brzké vstávání, život bez luxusu a často i na poněkud divoký kolektiv. Pokud chceš zažít něco jiného a nebojíš se ušpinit si ruce, může to být jedna z nejlepších zkušeností, jaké kdy zažiješ.
Naopak, pokud jsi městský typ, který potřebuje každý den svoji skincare rutinu, čerstvou kávu z oblíbené kavárny a čistou koupelnu s teplou sprchou, tahle práce asi nebude nic pro tebe. Ale pro nás, co milujeme cestování, přírodu a nevšední zážitky, má sběr vína svoje kouzlo. A kdo má stejnou dobrodružnou duši jako já, ten si to zamiluje.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Pokud máte jakékoliv otázky nebo byste chtěli více informací, neváhejte mě kontaktovat:
📧 info@vandrak-travel.com
📸 Instagram: @vandrak_travel
