Moje vybavení

Když jsem začala cestovat, můj batoh měl 75 litrů a vážil skoro 25 kilo. Samozřejmě, že to nebylo úplně dobré pro moje tělo, ale v tu chvíli jsem prostě neměla jen tak 15 tisíc na ultralight spacák. K tomu jsem se dopracovala v průběhu let a stále nemám kompletní vybavení, které bych si představovala.

Chtěla bych snížit váhu svého batohu. Chtěla bych péřovou bundu, lehčí vařič nebo ešus. Ale všechno postupně. Nemám žádného sponzora, takže si vždycky dobře rozmyslím, do čeho zainvestuju. V průběhu let jsem si koupila skvělý ultralehký spacák od Patizonu nebo ultralehký stan Big Agnes pro tři, jelikož chodíme často se psem. Taky se dokážu sbalit na delší hike do 36l batohu, a když jedu třeba čundrovat k moři, zvládnu to dokonce s 20l batůžkem.

Píšu to proto, že to není poprvé, co mi přišla zpráva typu: „Já bych jel, ale nemám na ultralehké vybavení. Nemám na ty boty. Nemám na ten batoh.“

Lidi!

Nejste o to míň cestovatelé, když nemáte ultralehké vybavení, když nemáte nejdražší tenisky na trhu, když nemáte super fresh nejnovější model batohu “Nimbus 2000.” 😀 Já to taky neměla, stále nemám a necítím žádný rozdíl mezi mnou a cestovatelem, který to má. Důležité je, že jdete. Že se cítíte dobře, ne?

A i když by se vám s tím vším šlo třeba mnohem líp, neznamená to, že když to teď nemáte, že nemůžete vyrazit na cestu!

Naopak.

A je opravdu smutné, že v ČR někteří “cestovatelé” začali škatulkovat. Přesně kvůli tomu pak lidem v hlavě vznikají tyhle myšlenky – že nemůžou, protože někdo támhle prohlásil, že „v tomhle oblečení, těchto botách, s tímhle batohem je blbost jít.“ Připomíná mi to základku, kdy se děti smály těm, co neměly značkové oblečení, ale měli ho od Vietnamců od vedle. Byli jste díky tomu míň děti než frajer s novejma Adidaskama?

Nesmysl.

Běžte v čem chcete.  Je to vaše cesta, váš cíl. Ti opravdoví cestovatelé to dokážou předávat srdcem – ne tím, že budou shazovat něco, co se zrovna jim nelíbí.