Jak už jsem zmiňovala, tohle dobrovolnictví jsme našli ještě během pobytu na farmě v Rakousku. Opět jsme napsali přes Workaway a ještě ten samý den nám odpověděli Dáša s Vladimírem – ať klidně přijedeme a tak jsme v srpnu 2023 odjeli.
Z Rakouska jsme tedy odjeli zpět do Týna nad Vltavou, kde jsme se po dvou měsících konečně viděli s rodinou a kamarády. Rychle jsme si vyměnili věci, sbalili se na další dobrodružství a brzy zase vyrazili na cestu – tentokrát do Neveklovic, malé zapadlé vesničky u Mnichova Hradiště, kde jsme strávili další krásný měsíc.
Cesta do Neveklovic:
Tentokrát jsme cestu nekomplikovali a po dlouhé době jsme si prostě normálně koupili lístek na vlak. Žádné stopování, žádné čekání u krajnice s palcem nahoře – jen pohodová jízda vlakem směrem do Mnichova Hradiště. Po všech těch týdnech na cestě bylo příjemné mít jednou jasný plán a vědět, že na nás někdo čeká.
V Mnichově Hradišti nás vyzvedl Vladimír, náš hostitel, a odvezl nás do Neveklovic, kde jsme měli strávit další měsíc. Už během cesty nám povyprávěl o tom, co nás čeká, a my se těšili na nové dobrodružství.
Domov na měsíc:
Po příjezdu jsme se seznámili s Vladimírovou přítelkyní Dášou, která nám vše ukázala a provedla nás jejich domovem. Bydleli jsme společně v jednom domě a dostali jsme vlastní útulný pokojíček se střešním oknem. Už při prvním pohledu nám bylo jasné, že tady se nám bude líbit – po týdnech cestování a dobrovolničení jsme ocenili pohodlí, klid a domáckou atmosféru.
Hned po příjezdu jsme si společně připravili večeři, při které jsme se začali víc poznávat. Už po pár minutách jsme věděli, že jsme zase na správném místě, ve správný čas. Dášino otevřené srdce a Vladimírův přátelský přístup nás ujistily, že nás čeká nejen práce, ale i skvělé chvíle plné sdílení a pohody.
Dobrovolnictví trochu jinak: práce na knize
Druhý den nám Vladimír ukázal, co přesně budeme dělat. Na stole byly tři počítače, uprostřed seděl Vladimír, napravo Vašek, nalevo já – a všichni jsme pozorně sledovali, co nás čeká.
Vladimír s Dášou psali knihu. A ne ledajakou. Byla to kniha o smyslu života, o tom, že život je vlastně jen hra, kterou bychom měli brát s lehkostí a hlavně ten život hrát. Žádné zbytečné starosti, žádné trápení nad malichernostmi – jen radost a vědomé rozhodnutí užívat si každý okamžik. Kniha měla vyjít v online formátu a být dostupná pro všechny zdarma.
Naší prací bylo upravovat texty, kontrolovat pravopis, hladit věty, aby dávaly smysl a dobře se četly. Každý den od pondělí do pátku jsme seděli u počítačů a postupně pomáhali knihu dotahovat do finální podoby. Bylo to úplně jiné dobrovolnictví, než jaké jsme zažili dřív – žádná manuální práce, ale práce s myšlenkami a slovy.
Po práci jsme si vždycky společně zašli na pivo, večeři, výlet nebo se projeli na skútrech. Velmi rychle jsme si všichni padli do noty a mezi námi vzniklo něco víc než jen pracovní vztah – stali jsme se přáteli. A nejen to. Vladimír s Dášou se pro nás stali „náhradními rodiči“, což jim brzy vyneslo i novou přezdívku. “rodičové”😀
Bubínek štěstí a život podle vlastních pravidel
Vladimír s Dášou vytvořili projekt Buben Štěstí – ručně vyráběné kovové melodické bubínky, které nejen krásně znějí, ale také pomáhají lidem najít vnitřní klid a radost. Každý bubínek je jedinečný a je vyráběn s myšlenkou, že hudba dokáže harmonizovat mysl i duši. Pokud vás zajímá jejich projekt, podívejte se na jejich web: Buben Štěstí.
Mimo to měli spoustu dalších nápadů a plánů. Jejich životní styl byl naprosto inspirativní – dva měsíce cestovali, dva měsíce pracovali a neustále objevovali nové způsoby, jak žít svobodně a šťastně. Jejich přístup ke světu byl výjimečný, otevřený a plný lehkosti, což z nich dělalo neuvěřitelně inspirativní lidi.
Dokonce i jejich seznámení bylo skvělým příběhem samo o sobě. Pokud se chcete nechat inspirovat jejich pohledem na život, doporučuji podívat se na jejich YouTube kanál: Buben Štěstí – YouTube
Jídlo a nečekaný dárek
Každý den jsme u „rodičů“ měli skvělé jídlo. Vladimír s Dášou nás naučili jednu důležitou věc – na dobré jídlo nepotřebujete hromadu surovin, stačí využít to, co máte po ruce, a vařit ne podle receptu, ale podle srdce. Skoro vždy jsme vařili z několika základních surovin, které byly zrovna v lednici, a přesto z toho pokaždé vzniklo něco skvělého. Tahle zkušenost nás naučila rychle a efektivně vařit, ale zároveň si jídlo i více užívat.
Vladimír s Dášou nejedli maso, takže jsme si opět užívali vegetariánskou stravu – a musím říct, že nám bylo mnohem lépe než kdy dřív. Občas jsme si ale udělali výjimku – večer jsme si rozdělali oheň a pekli na něm čerstvou rybu, což byly jedny z těch momentů, na které dodnes ráda vzpomínám.
Na konci měsíce nás čekalo překvapení – Vladimír nám dal malé kapesné, jako poděkování za naši práci. Možná to byl jen malý finanční bonus, ale pro nás to znamenalo hodně – protože právě za něj jsme si později koupili naše první staré auto „Rendu“, které nás už dva roky vozí po světě.
A jako třešničku na dortu jsme od nich dostali ještě jeden speciální dárek – Bubínek Štěstí. Dar, který pro nás znamenal mnohem víc než jen hudební nástroj.
Přátelství na celý život
Tohle byla bez debat nejlepší pracovní zkušenost, jakou jsem kdy zažila. Vladimír a Dáša jsou úžasní lidé, kteří mají neskutečný nadhled a jedinečný pohled na svět. Jsem vděčná, že jsme měli možnost s nimi pracovat, učit se od nich a nasát mnoho cenných rad do života.
Pracovat s nimi byl dar. Nejenže jsme jim pomohli s jejich knihou, ale zároveň jsme si odnesli spoustu inspirace, nových myšlenek a hlubší pochopení toho, co je v životě opravdu důležité.
Posíláme pozdravy vám oběma i Luntíkovi – nejroztomilejší čivavě, která s námi sdílela domov. A samozřejmě i novým členům rodiny – dvěma malým koťatům – teď už asi velkým dospělým kocourům. A nezapomeňte – jak říkají rodičové Vladimír a Dáša:
Štěstí v každém okamžiku! 😊
